Na tomhle videu neuvidíte to, co děláme. Je na něm zachyceno co bychom chtěli dělat, kdybychom to uměli. Je na něm Honza (který nás dal dohromady a trénuje nás), se svou taneční partnerkou Danou. Pokud vás zarazí nízká kvalita obrazu pak vězte, že je to záznam ze závodu světového poháru v Mnichově, který se konal v roce 1999.
Jak na to Honza vzpomíná?
Jedním ze sponzorů byla (u nás tehdy neznámá) firma RedBull. Všichni závodníci dostali do šaten spoustu krásných, nablýskaných, modro-stříbrných plechovek. Vedle nich stál náš ubohý ionťáček jak chudý příbuzný. Jen co to trenér v šatně uviděl, okamžitě nám plechovky zabavil a zakázal se k nim byť jen přiblížit. Nesli jsme to těžce, protestovali a plánovali žalobu pro porušení lidských práv.
Ale když jsme se vraceli ze závodů domů, na hranicích jsem opět dostal chuť na odpíraný mok. Kupodivu jej Vasil s poťouchlým výrazem ochotně vydal. Vítězoslavně jsem tu nádhernou plechovku otevřel a nasál pořádný lok. Ohromila mně odporná, hořko-sladká chuť zubní pasty Fluorka a útroby mi nafoukla koňská dávka CO2. Jen úporná snaha neztratit tvář mi pomohla udržet obsah žaludku na svém místě. Zamumlal jsem něco jako, „není to špatný“ a u pumpy diskrétně vylil zbytek do kanálu.
V duchu jsem děkoval Vasilovi za prozíravost, se kterou mi zabránil požít tuto lahůdku během závodu. Záznam z vystoupení se mohl stát virální, ale určitě by to nebylo lepším výsledkem. Nejsem si totiž jistý, jestli bych neznečistil závodní parket.
Tolik slova pamětníka. Já jen upřesním, že zmíněný Vasil je tehdejší Honzův trenér. Ti kdo se o rokenrol trochu zajímají ho pravděpodobně znají. Vasil Gjurov totiž patří mezi zakladatele nejen českého, ale i československého rokenrolu. Blíže viz stránky Českého svazu akrobatického rock and rollu.