Říkáme tomu „výrazovka“. V podstatě to znamená, že si tréningu předvádíme, co už umíme. A cílem je předvést to co nejlépe. Prostě, aby to dobře vypadalo. Proto výrazovka. Tančíme „na vedení“, což znamená, že nemáme dopředu dohodnuté pořadí jednotlivých kroků. Prostě tanečník vede a partnerka ho následuje. Je to stejné jako u jiných tanců: leader – follower.
Popravdě mi nikdy nebylo moc jasné, jak to tanečnice dělají. Jak vlastně poznají kam je člověk vede? Je to jedna z věcí mezi nebem a zemí, které nechápu. Naštěstí to nemusím řešit, protože mám svých starostí dost. Rokenrol je celkem rychlý tanec a vymýšlet které kroky zařadit tak, aby navazovaly, to zcela vyčerpává mé kapacity.
A když už jsme u toho stěžování: vedení při rokenrolu má jeden specifický problém, který vyplývá z jeho vlastnosti, že se tančí „na diváky“. Což znamená, že obvykle jsou na jedné straně diváci, na opačné nikoli. A občas bývají po stranách. Ale zpravidla se to bere tak, že jedna strana je preferovaná. Takže se dobré předvádět jednotlivé prvky čelem k publiku.
To je dobré vědět a proto je nutné si předem všechno pořádně rozmyslet. Některé kroky tvoří poměrně dlouhé sekvence, během které se pár může i otočit, a zničehož nic najednou zjistíte, že tu krásnou figuru předvádíte kulisám a diváky máte za zády.
Ale abych to nedramatizoval: taková věc se může přihodit jen při výrazovce na tréningu. Když se tančí pro skutečné diváky, tak se netančí na vedení, ale předvádí se pečlivě nacvičená sestava. Tam se nic nevymýšlí. Není čas!