Někdo by to mohl označit jako „vystoupení“, ale my tomu říkáme skromně „ukázka“, protože vlastně ukazujeme, co jsme se prozatím naučili. V tom je skrytý příslib, že to ještě není definitivní a že zanedlouho toho budeme umět mnohem víc.
Možná na tom něco je. V okamžiku, kdy byl stanoven termín, jsme začali intenzivně trénovat. Cíle byly dva: napřed se naučit a nepoplést celou sestavu a posléze vypilovat jednotlivé prvky k dokonalosti. To první se povedlo, to druhé jsme už nestihli. Času bylo málo, tréningy jednou týdně nestačily, takže jsme si před akcí přidali ještě dva mimořádné tréningy. Musím říct že to bylo znát; přeci jen jeden nácvik týdně je málo. Teď jsme zvládli „sjet“ celou sestavu několikrát za sebou a víceméně bez závažných chyb.
Takže jsme na parket nastoupili v dobré náladě a bez přehnaně velké trémy. Bylo to naše první společné vystoupení a pro Kiki dokonce úplně první rokenrolové vystoupení před publikem.
Tedy… chtěl jsem říct ukázka.